Hlíva ústřičná
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) je jedlá dřevokazná houba z čeledi hlívovitých.
Zařazení
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: Hlívovité (Pleurotaceae)
Rod: Hlíva (Pleurotus)
Popis
Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s podvinutým okrajem, později 5 až 25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak.
Lupeny jsou nízké, měkké husté, sbíhající na třeň, u třeně jsou často vidličnatě větvené. Zbarveny jsou zprvu bíle až bělavě, ve stáří šedě.
Třeň je velmi krátký, 1 až 4 cm dlouhý a 1 až 3 cm tlustý, výstřední až postranní, velmi tuhý, bílý, později šedavý.
Dužnina je čistě bílá, velmi pružná a štavnatá, zbarvení na řezu nemění.
Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová.
Výtrusy jsou bezbarvé, válcovité a hladké, s rozměry 8 až 12 x 3 až 4 mikrometry.
Výskyt
Roste od konce léta až do zimy, při mírné zimě často i na jaře, na živých nebo odumřelých kmenech listnatých stromů, zejména na bucích, vrbách, ořešácích, břízách, topolech nebo jeřabinách. Pěstuje se i uměle, jak průmyslově tak i v domácích podmínkách. Je velmi podobná hlívě plicní. Hlíva ústřičná je široce rozšířená houba rostoucí po celém světě, roste v mírném pásmu i v subtropických lesích.
Pěstování
Roku 1917 zveřejnil německý mykolog R. Falck výledky pokusů s pěstováním hlívy ústřičné v laboratorních podmínkách. V 60. letech 20. století ve výzkumech pokračovaly země jako Čína, Filipíny nebo Thajsko. Ty jsou v současnosti společně s Pákistánem, Nigérií a USA největšími producenty hlívy ústřičné. V Českoslovenksu se pěstováním hlívy začal na přelomu let 1964-1965 zabývat tým ve Výzkumném ústavu LIKO v Bratislavě pod vedením RNDr. A. Ginterové, CSc. Další výzkum probíhal i v Mikrobiologickém ústavu ČSAV v Praze, ve Školním zemědělském podniku v Novém Jičíně a jinde. Hlíva je po žampionech a šiitake třetí světově nejpěstovanější houbou, roční produkce je cca 2,5 milionu tun.
Použití v léčení
Konzumace hlívy ústřičné díky obsahu polysacharidickému beta 1,3 d-glukanu příznivě ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, zvyšuje odolnost proti infekcím, zvyšuje tvorbu červených krvinek mimo kostní dřeň. Účinkuje proti zánětlivým onemocněním, virovým, bakteriálním a plísňovým chorobám, proti hemeroidům, ekzémům, při léčení popálenin atd. Hlíva je přírodním zdrojem látek ze skupiny statinů. Studie prokázaly že hlíva obsahuje 0,4 - 2,7 % statinů v sušině. Obsahuje i β-glukany, také terpeny, zejména pleurotin, který je antibiotickou a antitrombotickou látkou.
Použití v kuchyni
Hlíva ústřičná je jedlá houba s všestranným použitím jak do hotových jídel, tak k nakládání nebo sušení. Je to vynikající surovina pro polévky a omáčky, dobře chutná i konzervovaná v různých nálevech a kombinacích se zeleninou. Běžně se konzumují pouze klobouky hub, ale tuhé třeně se dají usušit a rozemlít na tzv. houbový prášek, který se používá jako aromatické houbové koření. Je výtečná i uzená. V Rusku je oblíbená zkvašená jako kysané zelí.
Masožravost hlívy ústřičné
Hlíva je také jednou z mála „masožravých“ hub. Její mycelium dokáže otrávit a zabít organismy ze skupiny hlístic. Předpokládá se, že jde o způsob jakým může houba získat dusík. Hlíva ústřičná obsahuje i malé množství arabitolu, který může u některých lidí způsobit střevní potíže. Může mít i projímavé účinky.
